image

#11 hORIZONT UDÁLOSTÍ

Když J. A. Wheeler vstoupil ve 20. století s tímto termínem do povědomí fyzikální komunity, měl docela určitě na mysli spíš neviditelnou hranici v časoprostoru než přesné plánování termínu betonáže. Společným jmenovatelem pro svět relativistické fyziky a developmentu však zůstává představa horizontu událostí jakožto tiché hranice rozhodnutí. Po jejím překročení se už nedá vrátit zpět a pokračovat lze jen kupředu s tím, že důsledky se budou teprve ukazovat.

Klíčovou vlastností horizontu událostí je nevratnost. A právě na nevratnost myslím, když vidím, jak obsah už několikátého mixu betonu mizí v základových deskách našich domů. Máme pozemky, projekt, stavební povolení a teď už zbývá jen ta drobnost - domy postavit a prodat. Na konci dne se procházím na staveništi a dívám se na základové desky. Vidím silnou poctivou plochu vyrůstající z pevných základových pasů.

Se západem srpnového slunce přemýšlím nad budoucností a pocity mám značně smíšené. Radost z budování krásných věcí a pocit svobody pramenící z možnosti tvorby vlastního osudu střídá obrovská tíha odpovědnosti. S J. víme, že právě v těchto chvílích se rozhoduje o tom, jak budou domy fungovat i za dlouhé roky. A proto hned druhý den v šest ráno stojím na stavbě a kropím desky vodou.

Zatímco beton vesele zraje, plánujeme s J. závoz materiálu, harmonogram všech řemeslníků a už asi podesáté kontrolujeme, že jsme nic neopomněli. Místo pátečního posezení u piva sedíme v kanceláři s hromadou počmáraných výkresů a dohadujeme se, jestli je ergonomické mít ovládání žaluzií na pravé nebo levé straně a kolik místa vlastně člověk v koupelně potřebuje na to či ono.

Jednou tu někdo bude bydlet. Otevře dveře, projde domem a začne ho brát jako samozřejmost. Nebude vědět, kolikrát jsme nad výkresy váhali, kolik detailů se řešilo zbytečně dlouho ani kolik rozhodnutí padlo v tichu (a někdy i křiku) kanceláře. A přesně tak je to správně. Pokud dům funguje, pokud nic neruší a všechno dává smysl, pak většina práce splnila svůj účel – zůstala skrytá tam, kde má. V rozhodnutích, která už dnes nejsou vidět, ale bude se v nich žít celé roky.


Plzeň, dne 21.12.2025                                                                                               J.